Úsměv!

7. června 2015 v 12:54 | Aife |  Z hlubin Tartaru
Jo, úsměvy jsou krásný. Je moc hezký vidět někoho šťastnýho, bezstarostnýho a s úsměvem na rtech, to uznávám i já. Koneckonců to člověku občas i docela zvedne náladu...
Jenže... proč se usmívat ve chvíli, kdy k tomu není nejmenší důvod, nebo to dokonce ani není vhodné? Jistě, zarytý optimista by mohl namítnout, že vždycky se něco hezkého najde. Ale ono se to někdy fakt nehodí. Věřte tomu nebo ne, ale v určitejch chvílích do smíchu většině lidí prostě a jednoduše není.
Ano, chci mluvit o focení. A že s úsměvy vůbec nesouvisí? Heh. Každý (nejen) fotograf po vás bude požadovat úsměv (Řekni Sýýýr!). Že prý to na té fotce bude vypadat lépe. Ale co je nakonec lepší? Nucený, křečovitý úsměv (Ale usmíváš se, to je hlavní!) nebo normální vážný výraz?
A ano, chci mluvit o focení třídních fotek, konajícím se na konci každého školního roku - u nás to bylo asi před deseti dny. Samotný fotograf sice po nikom úsměv nevyžadoval, a v té chvíli bylo úplně jedno vlastně každému z přítomných, jak se kdo bude na fotce tvářit... ale když jsme na konci týdne své fotografie dostali, najednou byl hrozný problém, že asi polovina lidí se neusmívá. Ale probohy, měli jsme k úsměvu nějaký důvod?
K čemu je dobré, že se člověk usmívá ne proto, že má dobrou náladu, něco ho pobavilo nebo je prostě šťastný, ale proto, aby dobře vypadal, když pak v mnoha případech vypadá ještě hůř než předtím?
Proč ze sebe hloupými úsměvy dělat někoho jiného, když za pár minut se všechno vrátí do starých zamračených kolejí?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Přízrak. Přízrak. | 7. června 2015 v 16:26 | Reagovat

Tohle si také říkám a taky s mnoha jinými věcmi. Člověk prostě někdy nemá náladu. Mnohdy nemám náladu vstát z postele, žít, uklízet... ale musím a když to neudělám? Lidem to vadí... všechno musí být podle nich. A mně se to nevyhne, takže - nasadit úsměv, milá slova a být přesně taková, jak se po mně chce. Jak ubíjející...

2 Jane Jane | Web | 9. června 2015 v 21:23 | Reagovat

Podle mě by se měl člověk usmívat jen tehdy, když sám chce a ne tím "dělat radost" někomu jinému, prostě kašlat na ostatní a být šťastný po svém.
Co se školních fotek týče, tak jsem nikdy z tohohle focení nadšená nebyla a z 90% jsem se tvářila jako magor :-D, ale věř, že až budeš ze školy venku, tak se možná při pohledu na ty obličeje na fotce usměješ :).

3 Aife Aife | E-mail | Web | 9. června 2015 v 21:36 | Reagovat

[1]: Nevyjádřila bych to lépe. Po většinu času prostě není jiná možnost... ale možná, že o to vzácnější jsou ty okamžiky, kdy můžeme být sami sebou...

[2]: Měl no... ale občas to prostě nejde...
A usmívám se už teď - zvlášť při pohledu na ty jejich pitomoučký úsměvy :D - a jsem hrdá na nás s mírně naštvanými výrazy. :D

4 Adrijo Adrijo | E-mail | Web | 12. června 2015 v 15:02 | Reagovat

Jsem jeden z těch optimistějších lidí, ale třídní fotky také nemám ráda. Dokonce jedna moje spolužačka vždy nasadí tak křečovitý úsměv, že i moji rodiče jí to nevěří.. Je ale pravda, že jednou za ty fotky budu opravdu ráda, protože jindy než na školní fotce se všichni nesejdeme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama